Twilight sága : Nový měsíc

Cítím se zvláštně. Třese se mi celé tělo a tam dole.. jsem vlhká! A já jsem konsternovaný. Shlédl jsem totiž Nový měsíc.

Nejprve načrtnu příběh. Bude to totiž maximálně pár vět. Čtěte se vší vážností, protože to vůbec nebude znít stupidně. Nádherný upír Edward (Pattinson) dojde k závěru, že pro Bellu a její bezpečnost bude nejlepší, když zmizí a už se nikdy víc neukáže. Tahle Edwardova "ohleduplnost" Bellu naprosto zdrtí a tak se zamiluje do vysolárkovaného, taktéž krásného - vlkodlaka (Taylor Lautner). Ehm, dodal bych snad jen, že do jeho lidské podoby, nikoliv do té tlusté chlupaté. Následuje hodina dojemných emo rozhovorů. Tak dojemných , že se vám bude chtít brečet. Ne však snad díky jejich obsahu, ale stupiditě. Proběhne pár menších zvratů, Edward se vrátí, Bella se na vlkodlaka vykašle a zase skočí do postele upírovi.

Jestli se vám děj nezdá hloupý už teď, přihodím jeden ukázkový dialog.

"Takže, ty jsi vlkodlak? "  uprostřed běžného pohodového rozhovoru na pláži

Jedeme dál. Twilight má samozřejmě vyšperkovaný teenagerský sexy look, kamerové filtry, modely v hlavních rolích. Nemrtví v posteli navíc frčí, takže se davy náctiletých holčiček hrnou do kin. To je ale tak všechno co upoutá. Jinak prostě není co hodnotit. Příběh neexistuje, je to jen jedno dlouhé dívčí fňukání nad bolavou láskou. Proti srdceryvným příběhům jinak vůbec nic nemám, ale tady nemůže být o žádných emocích řeč. Na to postavy jednají příliš hloupě, povrchně a nelogicky. Režisér se navíc ani nesnaží jít na dřeň, prostě plní zakázku studia..  a to je odporné.

První díl se místy dal snést, ale New Moon je dvouhodinová pomalá agonie. Jsem si ale moc dobře vědom, že já nejsem cílová skupina Twilight. Jsou jí náctileté pubertální dívky v rozpuku a ty si ve filmu určitě najdou ten svůj kousek sebe sama. Čemu se taky divit - náctileté dívky mají pramálo nakoukáno, nemají filmový rozhled a srovnání. Bezostyšný to útok na nevědomé ..:-)

Doporučuje 1/5 Koblihožroutů

Kobližník si pořizuje HTC Hero

Ano, jsem technofil, přiznávám. Když jdu kolem elektra, musím se jít podívat dovnitř. Denně visím na internetu a sleduju nejnovější technologické výdobytky. Fascinuje mě pokrok. Toto prokletí mě před pár dny stihlo znovu, neodolal jsem a pořídil si na Aukru smartphone - HTC Hero.

Recenze

Smartphone má nedozírné možnosti

Protože už se jedná spíše o malý počítač než o mobil, jde skutečně o praktickou hračku. Velký dotykový displej, žádná klávesnice a la iPhone, gps modul - to všechno je naprostou samozřejmostí. Srdcem přístroje je google Android, operační systém konkurující Windows mobile a Symbianu. Jde o systém založený na Linuxu, aplikace pro něj je poměrně snadné vyvíjet a komunita se rychle rozrůstá. Díky tomu lze s malou pomocí internetu a různých guidů a custom ROMek vybastlit přístroj k obrazu svému, a přejímat aktualizace systému z novějších bratříčků telefonu (např. z HTC Legend).

Zábava

Díky poměrně velké paměti a možnosti ještě ji rozšířit SD kartou si do aparátu můžete nahrát hudbu, filmy či seriály a krátit si tím dlouhé chvíle (ve vlaku, na nudných přednáškách :-). A když vás přestane bavit i tohle, tak si můžete pustit jednu z mnoha androidích her. Většina z nich je velmi jednoduchá a nikterak zábavná, ale díky velké geekovské základně došlo ke konverzi starých pecek z pc, jako je například Doom, Heretic či Quake. Samozřejmostí je i připojení k internetu, kde základní tarif u O2 stojí cca 150kč měsíčně. Sympatická cena za trvalé připojení kdekoliv - snad jenom na svižnost jsem zvědavý.

Zprávy a volání

Protože Hero nedostal do vínku hardwarovou klávesnici, trochu se obávám psaní zpráv. S dotykovými displeji nemám prakticky žádné zkušenosti. Klávesnice na dotykovém displeji má různé tváře, buď podobu klasické telefonové 9 tlačítkové, anebo pohodlnější QWERTZ. Kapacitní displej je údajně trošku nepřesnější než ostatní dotykové displeje, ale podle referencí by s tím neměl být žádný problém. Zajímavou varianout je takzvaný Swype - kdy píšete pomocí rejdění prstem po displeji, který zaznamenává, kde zahnete, a podle toho zadá písmeno.

Očekávání

Telefon by měl přijít cca v úterý, pokud mě Česká pošta nezradí (což je velmi pravděpodobné :-). V příštím článku dodám vlastní fotky a nějaké další drobnosti kolem tohoto dílka.

Shutter Island, na ostrově psychopatů

To o čem Shutter Island vlastně je si můžete podrobně přečíst kdekoliv jinde (CSFD). Koblihožrout bloguje, takže kašle na seznamování s dějem. Byl ale v kině na Shutter Islandu, takže se s Vámi, ač nerad, podělí o své dojmy.

Martin Scorsese je dle mého rozhodně jeden z největších žijících režiséru současnosti. Oscara za režii sice získal teprve nedávno za Skrytou identitu, ale jeho filmy jsou  považovány za perly americké kinematografie. Od Martyho jsme zvyklí na snímky mafiánské (Mafiáni, Casino), životopisné (Zuřící býk, Letec) i přemýšlivé a hluboké (Taxikář, Poslední pokušení Krista). Pro mistra sice není ani žánrový film cizím (Mys hrůzy), avšak podobný projekt jako Shutter Island jsem od něho v osmašedesáti letech nečekal.

Už úvod se Scorsesemu nehorázně vyvedl. Píše se rok 1954, USA se vzpamatovává z následků druhé světové války a dva federálové se plaví na trajektu směr psychiatrická léčebna Ashecliffe. Dunivá, nepříjemně kovová hudba (spíše zvuky). Mlha, prázdno, oceán kam oko dohlédne. Obrovská bouře na obzoru. Neskutečně působivý úvod navozující už od samého počátku atmosféru odtrženého kusu země, samoty a beznaděje. Divák prostě ví, že tady vám nikdo nepomůže, odsud zkrátka není úniku. Přesně ve stylu Kubrickova Osvícení, kterému tak vzdává Scorsese nepokrytě velký hold.

Po doplutí na ostrov a krátkém představení personálu léčebny už divák samozřejmě (název filmu - Prokletý ostrov) začíná tušit, že všechno nebude úplně v pořádku. Leonardo DiCaprio je v roli federála Teddyho Danielse výtečný a člověk jen očekává, kdy se něco zvrtne. Divák je v neustálém napětí a to vydrží až do samého konce, kdy jsem opravdu přestal vnímat čas.

Samostatnou kapitolou je atmosféra snímku, interiéry a exteriéry. Shutter Island působí téměř až videoherně (hra je prý na cestě). Kulisy léčebny a vůbec celého ostrova během zuřícího hurikánu působí skutečně skličujícím dojmem. Hudba je skvěle zvolená a celou tu psycho atmosféru přiživuje.

Martin Scorsese natočil velký film. Alibisticky neutíká k atrakcím typu - zobrazím co nejvíc šílených chovanců ústavu nebo krutost bachařů - kdepak. Marty míří výš. Ač je ve filmu plno snových sekvencí, Scorsese přehledně a chytře vypráví. Nebalamutí diváka,  dává mu dostatek prostoru pro přemýšlení. Divák odkrývá pointu s ním, a to je prostě skvělé. Je opravdu zarážející, jak zábavný, současný, avšak staromilsky poctivý snímek dokázal mistr natočit v tak požehnaném věku. Nejlepší snímek jaký jsem tento rok viděl a troufám si tvrdit i uvidím. TOHLE už se zkrátka netočí. Já tleskám. Shutter Island je důvod
 proč miluji film jako takový.

Doporučuje 5/5 Koblihožroutů

Mp3 a internet jdou ruku v ruce!

Něco málo k věci

MP3 (MPEG-1 Layer III) je formát ztrátové komprese zvukových souborů, založený na kompresním algoritmu MPEG (Motion Picture Experts Group). Při zachování poměrně vysoké kvality umožňuje zmenšit velikost hudebních souborů v CD kvalitě přibližně na desetinu.

O vývoj formátu MP3 se zasloužil německý vědec Karlheinz Brandenburg, ředitel pobočky Frauenhoferova ústavu pro mediální komunikaci v Ilmenau, a jeho vědecký tým.

MP3 se snaží odstranit redundanci zvukového signálu na základě psychoakustického modelu. Tedy ze vstupního signálu se odeberou informace, jež člověk neslyší, nebo si je neuvědomuje. Využívá se principů časového a frekvenčního maskování. Komprese zvuku podle standardu MPEG-1 obsahuje 3 vrstvy, jež se liší kvalitou a obtížností implementace.

Díky svým vlastnostem se formát MP3 stal velice populárním nástrojem k šíření hudby i mluveného slova na internetu. Mnoho umělců publikuje svoji tvorbu mimo využití klasických distribučních kanálů také pomocí svých www stránek. Toto platí zejména pro začínající autory, kteří si nemohou dovolit využít jiný druh distribuce. V souvislosti s tímto trendem vznikla řada specializovaných MP3 vyhledávačů, které indexují obsah internetových stránek přičemž se zaměřují pouze na formát MP3.

zdroj : Wikipedia

Mp3 zadarmo?

Díky kompaktnosti mp3 souborů je možnost jejich distribuce téměř neomezená. Díky tomu je lze prostřednictvím internetu stahovat skutečně snadno a rychle. Přikládám pár odkazů na stránky, kde si můžete nějaké stáhnout. Doufejme, že se páni politici nerozhodnou hudbu na internetu zrušit, stejně jak učinili u internetového porna :-)

mp3s.nadruhou.net

mp3ky.net

www.mp3-ke-stazeni.cz

www.mp3stahuj.cz

free-mp3.cz

www.mp3hits.cz

www.mp3-ke-stazeni-zdarma.net

Vlkodlak - legenda znovu ožívá

Lawrence Talbot neprožil zrovna nejšťastnější děství. Po šoku utrpěném díky matčině sebevraždě byl nucen opustit v útlém věku rodné panství Blackmoore a nějaký čas dokonce pobývat v léčebně pro duševně choré. Nakonec se ale dokázal postavit na vlastní nohy a stát se divadelním hercem v Londýně. Štěstěna bývá ale vrtkavá a Lawrence obdrží zprávu, která ho donutí k návratu na venkovské panství. Jeho bratr je totiž pohřešován a každá pomocná ruka příjde vhod. Když Lawrence dorazí do Blackmoore, dozvídá se od svého otce nešťastnou novinu - bratrovo tělo bylo nalezeno znetvořené po brutálním útoku tajemného tvora. Další noci je Lawrence onou stvůrou ošklivě napaden, avšak jeho rána na krku se hojí až podezřele rychle. Vesničané začínají propadat hysterii a do města navíc přijíždí inspektor Scotland Yardu Aberline. Na zázračně zahojeného Lawrence padá podezření vesničanů a v panství Blackmoore ožívá dávné prokletí. Když je měsíc v úplňku...

Trailer Vlkodlaka vypadal skutečně nabušeně. Ospalé viktoriánské panství utápějící se v mlze, pověrčiví vesničané, tradiční pojetí, vybrané obsazení. Hororovému fandovi aby snad začalo zase bít zatuchlé srdce. Že by po New Moon přišlo takto starosvětské osvěžení? Jediným strašákem bylo jméno režiséra. Joe Johnston rozhodně není kdovíjaký umělec. Jurský Park 3 nebo Ohnivý oceán nejsou vyloženě špatné snímky, ale o žádné klenoty se nejedná. Jak tedy dopadl návrat legendy v rukou zapáleného řemeslníka? Na rovinu - vůbec ne špatně.

Vlkodlak začíná naprosto skvostně. Viktoriánské zástavby, temná blata, rodinné prokletí, řádící bestie. Všechno funguje jak má. Atmosféra venkovského panství je nakažlivá a akce se pořád drží ve střídmějším duchu, což je chválihodné. Herci padnou do svých rolí jak ulití. Benicio Del Toro byl skvělou volbou a vtiskl Talbotovi života kolik mohl. Emily Blunt je typově přesná kráska a Anthony Hopkins démonický od prvního záběru. Hugo Weaving je v roli inspektora Scotland Yardu možná trochu legrační, ale mě nijak dojem nekazil. Dokud se příběh odehrává na venkově, šlape všechno jako hodinky. Sice se na nich ručička žene dopředu místy příliš rychle, některé scény by snesly delší stopáž, ale nebudu hnidopich, základ vybudován na jedničku.

Dobře promazaný stroj se zadrhává, jakmile se děj přesune do Londýna. Scéna v sympóziu psychiatrické léčebny je sice působivá, ale zbytek už nefunguje tak jak má. CGI Londýn je už ohranou záležitostí, tempo začíná kolísat a do té doby tajemná atmosféra dostává ránu v podobě chlupáče před kamerou. Monstrum, které se v záběru vždy jen mihlo divák vidí v celé své kráse (hnusu) a tajemno je fuč. Předvídatelný příběh pak dostane navíc pár facek od logiky a člověk se ani nenaděje - sálem zní Elfmanova hudba na pozadí závěrečných titulků.

Na první pohled víc záporů, než-li kladů. Co ale naplat, když se po celou stopáž bavíte a i přes nadbytečné CGI atrakce cítíte příchuť tradičních hororů dob dávno zapomenutých. Přistihnete se, jak si nehorázně užíváte tradiční příběh o vlkodlakovi a rochníte si blahem. Kdepak, tohle není jen tak nějaké řemeslo. Je to řemeslo podané s velkou snahou a vztahem k látce. A to je sakra cítit.

p.s. Ten závěrečný dovětek ala "Je větší zvíře člověk nebo monstrum" byl skutečně dementní, nejspíš úřadoval nějaký osvícený producent nebo dostal Johnston po náročném natáčení od studia poukázku na lobotomii, protože jinak si to nedovedu vysvětlit.

Doporučují 4/5 Koblihožroutů

Ultima Online - MMORPG zdarma

Kobližník se ve svém narativním zmatku prodíral podlým světem MMORPG. Při svých toulkách online světem narazil na bájný pojem - Ultimu Online. Mě to nedá a rád se podělím o trochu těch zkušeností s touto odpornou drogou. Vítejte v Britannii!

Jak již pravil kolega, UO  je fantasy online záležitost. Vytvoříte si svého panďuláčka, zvolíte jméno, případně profesi a vzhůru do rozlehlého světa takřka neomezených možností. S tímto konceptem přišla jako vůbec první společnost Origin  pod vedením duchovního otce všech MMORPG, Richarda Garriotta. Psal se rok 1997,  herně a technologicky byla hra skutečně revoluční. Vždyť jediným jejím předchůdcem byly textové MUDy, které jako MMORPG v tradičním slova smyslu nelze chápat. UO byla spuštěna samozřejmě na placených serverech, tak jak je tomu u většiny dnešních komerčních online her. Za nějaké to pětikilčo ste se mohli stát mocným mágem nebo proradným zlodějem. V těchto dobách byl však internet v domácnosti výsadou pár vyvolených, takže se o nějaké české komunitě rozhodně nedalo mluvit.

Doba však pokročila. Ultima Online, ač na placených serverech stále běžící, upadla ze světa mainstreamu někam do herního undergroundu a světu MMORPG kralují hry jako World of Warcraft nebo LOTR:Online. JENŽE, během oněch panenských let se kolem stařičké babičky MMORPG vytvořila velmi slušná česká komunita a tak si můžete legendární Ultimu zahrát zcela zdarma. Hráčská základna je tu poměrně silná, servery stabilní a jeden z nich je na  opravdu  profesionální úrovni.



Endor - nejlepší český Ultima Online shard
www.endor.cz


Největší devizou toho serveru je rozhodně GM team. Tady vás nikdo nebude vodit za ručičku. Okradou vás kvůli vlastní hlouposti?  Smůla, nikdo se vás nezastane.  Prudí vás spamující mág? Zabijte ho, zabijte mu koně. Tady vás nikdo nepotrestá. Samozřejmě, toto je dvojsečná zbraň, pokud jste právě vy nebohou obětí barbarských skutků, avšak právě tento nádech hardcore hraní  vytváří dojem tvrdého neúprosného fantasy světa.  Přidejme velmi vyvážený systém povolání, skvělé PVP (souboje hráčů mezi sebou), nejstabilnější technické zázemí a máme jasnou jedničku mezi CZ servery.

Moria - ve světě Tolkiena
www.moria.cz


Dalším ze serverů využívající systém povolání je Moria inspirovaná světem J.R.R Tolkiena. Navštívit dvojrozměrně Minas Tirith nebo zaklepat na bránu Barad-Dur, toť největším lákadlem tohoto tradičního shardu. PVP je poměrně zábava, ačkoliv doplácí na přílišnou fixaci na výbavu hráče. Jak už kobližník psal, Morii hanobí neprofesionální až hospodský přístup GM teamu. Co je ale v mých očích ještě daleko horším přestupkem proti dobrému hraní - GM sou hráčům pořád za zadkem. Po každé vaší hlouposti vám GM pofoukají bebíčko a zlého viníka potrestají bleskem shůry. Zajímavé pravidlo je například nemožnost zabít nepřitele v baráčku -  probíhá boj, nepřátelský válečník má těsně před smrtí, zaběhne do baráčku a vy musíte stát před prahem domku jako trotl. Inu, jakási mutace pravého hardcore MMORPG na verzi pro mateřské školky. Mááámýýý zabyly mě monstewryy...



Kelevar a Dark Paradise - old pure záležitosti
www.kelevar.cz   www.darkparadise.cz


Nejstarší CZ servery vůbec. Tady to všechno začalo. Zda trápili své první srnky největší harcovnící české uo scény. Naneštěstí, oba shardy jsou již dávno za zenitem a nabízejí jen nudný systém "makrování", kdy více času než hraním strávíte brouzdáním na netu. Nicméně, pořád mají své staromilské kouzlo.

Andaria, Midkemia - pro RP pozitivní
www.andaria.net   midkemia.gamepark.cz


Existuje ještě okrajová řada UO serverů, zaměřených na RP. To rozhodně není mým šálkem kávy, ale chápu, pro někoho může být úklid kolem banky za vyřknutí výrazu hanebného zábavné :-)


Vida. Předložil jsem vám základní přehled českých Ultima Online serverů, na kterých se zahrajete zdarma.
Pokud máte hromadu času, shledáváte život bez kopí a štítů za zbytečný, máte hromadu trpělivosti s pomalým, nudným levelováním postavičky,čeká na vás hromada a hromada zábavy s pipláním svého herního já a PVP. Srovnatelnou alternativu online hraní zdarma nabízí snad jen DOTA/HON, ovšem tam se už nejedná o MMORPG. Takže vzhůru do boje Vy nolifeři!

p.s. Vy stvůry bavíc se zabíjením příšerek... PK na vás nezbedové!

Online hry // World of Warcraft vs. Ultima online

Bude to už nějaký ten pátek, co se u nás objevily krabičky zvané modem. A s nimi přisla vyslovená revoluce - internet známý jen z doslechu se stal součástí našich životů, někomu méně, někomu více. Dial-up byla jakási doba temna v historii internetu, naštěstí tomu netrvalo dlouho a přislo osvícenství - tarifový internet bez FUP! Pamatuju si na můj ďábelsky rychlý 128kbit wi-fi internet, který mě propojil se světem. A jak dial-up, tak pevný internet, se stal jakýmsi milníkem v multiplayeru.

ULTIMA ONLINE + FREE SERVERY

Prvním mmorpg, které jsem na vlastní kůži vyzkoušel, byla Ultima online. Klasické izometrické rpg, které se nedalo hrát jinak než po internetu, nás pohltilo. Ohavná, ale přehledná grafika, jednoduché ovládání a především hratelnost při bojích hráč proti hráči nemá dosud ve světe mmorpg srovnání. Princip hry je poměrně jednoduchý. Nejdříve si vytvoříte svého avatara, vaši virtuální inkarnaci, prostřednictvím níž komunikujete s ostatnímí hráči. Vylepšujete se získáváním zkušeností, kterých lze nabýt jednak masakrováním potvor, anebo plněním úkolů, které vám zadají NPC. A jak jistě víte, vylepšování, objevování nových schopností, výbav, kouzel a HLAVNĚ srovnání s ostatnímí - to je tahoun nejen ultimy, ale i všech mmorpg. Jak praví jedna reklama - rosteme úspěchem. Toto "rčení" tu platí dvojnásob - každý další úspěch vám přikove zadnici k židli a vy máte problémy se od hry odtrhnout.

Ultimu online si zahrajete velmi jednoduše úplně zadarmo na fanouškovských serverech, z nichž mezi ty klasické a z mého pohledu nejlepší, patří Endor, v těsném závěsu Kelevar a nakonec Moria. Pro harcovníky je možnost hrát na Role Playing serverech, kde se odprostíte od reality naprosto a ve hře musíte jednat tak, jako byste byli čaroděj, bojovník anebo třeba upír. Výhodou a nevýhodou těchto serverů je hlavně fakt, že nic nedostanete zadarmo, levelování je extrémně náročné a nezábavné - ultima už je hrou velmi vousatou a kostrbatý systém PvM (hráč proti potvorám) je už hodně dlouho za zenitem. Výhodou je, že se na vrchol jen tak nedostanete, a z každého levelu, věci či killu máte ohromnou radost. Na druhou stranu, než se dokopete na takovou úroveň, kdy budete moci aspoň trochu ohrozit ostatní závisláky, kteří jsou na serveru pečení vaření a v mnoha případech (hlavně na Morii) se bratříčkují s game mastery, mají řadu zvýhodnění oproti ostatním smrtelníkům. Jsou tedy mnohem mocnější než vy. Zábava se tedy mění spíše v galeje - což po dlouhém dni v práci nebo škole, kdy očekáváte trošku oddechu a srandy, dvakrát neoceníte.

Moria - výsměch

A ještě jednou si rýpnu do Morie - mnohdy se stávalo, že v dungeonu selhala parta hráčů, kteří měli napojení na GM. A jelikož "friend in need is a friend indeed", došlo prostě a jednoduše k LOADU - což znamená, že se posunul čas o několik hodin zpět. A to všem, vážení a milí. Důsledky snad nemusím popisovat. GM to nejdříve zatloukali a zatloukali, pak se začli vymlouvat na to, že server patří jim a že si na něm mohou dělat co chtějí. Souhlas - ale pak bych je rád poprosil, ať nerýpou do mnohem profesionálnějších a kvalitnějších serverů jako je Endor.

Nové mmorpg - škola World of Warcraft

Revoluci v mmorpg, která vynesla Blizzard na herní Olymp, se konala s vydáním dlouho, dlouho a ještě déle očekávané hry World of Warcraft. Koncept se prakticky nemění, všechno je však v novém kabátě, leckteré lokace vypadají naprosto úchvatně. Opět si vytvoříte svého avatara, máte na výběr pěknou řádku povolání, ras, pohlaví apod. Jakmile vás úpravy a bádání nad nejvíce PWNAGE jménem přestane bavit, budete vyplivnuti do pastelově barevného světa, kde zuří válka mezi hordou a aliancí - něco jako dobro a zlo. Systém je mnohem pohodlnější, přímo ve hře je zakomponována řada utilitek, které vám usnadní hraní. Mezi ně patří vyhledávání party na dungeon (v ultimě je to v případě, že hrajete sami, doslova peklo), automatická aukce, kde prodáváte předměty získané z potvor, ukradené či vytvořené vámi samotnými. Dále se můžete vyblbnout v různých arénách, kde probíhají klání mezi desítkami hráčů... Prostě nikdo se zde nenudí. Já osobně jsem po 3 měsících shledal, že ačkoliv je tu možností, skillů, dungeonů a nevím čeho ještě všeho vyloženě nepřeberné množství a není v lidských silách vše vyzkoušet na vlastní kůži, vždy jde jen o obměnu toho, co jste už viděli. Dungeony se liší složením potvor, počtem pater, jinými bossy, jinými itemy...ale princip je pořád jeden a ten samý. Navíc je WOW směřován co nejširšímu publiku, takže je vše až příliš jednoduché. A za tohle všechno ještě musíte platit, jako mourovatí.

CO MÁM DĚLAT???

Ať už budete hrát Jakékoliv mmorpg, je lepší si sáhnout do kapsy a jít na placené servery. Ušetříte si nervy a u hry si můžete snad i odpočinout. Pokud zvolíte variantu zdarma, připravte se na malé množství hráčů, bugy, nevoli GM, nesmyslné systémy čehokoliv, hlad a smrt malých veverek.

Hurt Locker, ženská za kulometem

Klasické klišé. Rozpálené ulice Bagdádu, tikající Arabové v turbanech a žhnoucí slunce nad obzorem. Ostatně, co v žánru podrobeném realitě očekávat. Na iráckou misi přilétá voják z povolání, konkrétně pyrotechnik, seržant James. Jak to u profesionálních adeptů na prskavky bývá, šťourání se v bombách denním chlebem jeho jest. Nic moc práce pro neurotiky, avšak pro seržanta Jamese představuje jistou formu adrenalinového sportu. Dny pomalu plynou, jedna odjištěna nálož, druhá, třetí a konec mise na obzoru..

V první řadě je třeba vypovědět, že Hurt Locker nemá vyloženě pevnou dramatickou kostru. Je vyprávěn spíše epizodicky. Co bomba, to epizodka. A v tom se právě ukrývá jedna z nejvýznačnějších deviz snímku. Hurt Locker je nekonečně napínavá záležitost. Během každého z bombových dýchánků se vám bude zatajovat dech. Paranoia zafunguje a každý Arab převádějící kozu přes cestu bude představovat potenciální roznětku. Tohle se Bigelow povedlo na jedničku.

Kde bývalá Cameronova konkubína  boduje znovu na plné čáře je výběr herců. Respektive výběr hlavního protagonisty. Jeremy Renner je v roli seržanta Jamese excelentní. Věrohodný, civilní, charismatický. Tady by se měla Akademie chytit za koule, zajímavější výkon jsem v tomto roce neviděl. Snad jen Hans Landa, to je ale zase úplně jiný pes a Tarantinova jiná ves.

Co je mi také velmi sympatické, Bigelow nesoudí, nevnucuje nám stoenovské politické názory. Nesnaží se odhalit jádro irácké krize ani explicitně poukazovat na zbytečnost a hrůznost války. Po pár explozivních epizodkách vše vypadá tak nějak povrchně a prázdně, člověk už od filmu nic neočekává. A máloco potěší víc, než ocásek katapultujíc podívanou do hvězdných výšin. Závěrečná katarze je totiž natolik skvělým, nevtíravým a z hlediska válečné tématiky neotřelým dovětkem, až běda.

Soudobější výpověď o vojáku profesionálovi si snad ani nelze představit. Válka je špatná, ale pro tyhle kluky droga. Tváří v tvář válečnému běsnění, každodennímu souboji se smrtí ztrácí radosti a strasti běžného života význam. Ve válce žijí a něco znamenají. Jo těžkej chleba maj.

A pak že ženská patří za plotnu. Kathryn tedy rozhodně ne a já jí budu držet 7.března palce... snad Plešoun spočine ve správných rukou.... v těch s gelovými nehtíky.



Doporučuje 5/5 Koblihožroutů

Senátem prošel návrh zákazu internetové pornografie

Nechte se unášet na vlnách imaginace a vlétněte oknem do bytečku paní Čestné. Paní Čestná využívá internet k nejrůznějším radovánkám. Ráda se nechá inspirovat skvělým receptem, nechá se nadchnout k nákupu za nejlepší ceny a sem tam si, ač nerada přiznává, přihne k nějakému tomu bulvárnímu počteníčku. Zkrátka paní Čestná žije svůj internetový život poctivě. Jednoho dne si takhle sedí u svého pc, když tu najednou, křeč. Další křeč. Paní Čestná svírá pravou ruku v bolestech neustále se přibližujíc neodkladnému. Levá ruka. Křeč. Písmenka létají sem a tam pohlcena okénkem vyhledávače.

"NAJDI PORNO TEĎ" 

ENTER. Není cesty zpět. Paní Čestná potratila na cti a začala smutná kapitola jejího života. Sama, zneužita giganty pornoprůmyslu...

I zželelo se senátu paní Čestné a tvrdý protiúder na sebe nenechal dlouho čekat. Jako ocelová pěst udeřil tým staříků na internetovou pornografii a obratem schválil její celoplošný zákaz na území ČR. Nehledě na technickou (ne)proveditelnost, absurditu, omezení osobní svobody a fakt, že díky internetové pornografii hluboce kleslo procento sexuálních deliktů,  paní Čestná musí být zachráněna! 

A nyní zpět do reality. Senátem skutečně prošel návrh k plošnému zákazu internetové pornografie. Neočekává se však,  že by se dostal skrze parlament. Názor si udělejte každý sám, na internetu je toho ke čtení přehršel. Jak by řekl Gandalf, nikdo nedohlédne do všech koutů. Proto nebudu vynášet horlivé soudy, leč domnívám se toliko. Internetových stránek je přesně tolik, jak velká je po nich poptávka. Když se dospělý chce na inkriminovaný materiál podívat, jeví se mi jako odepření osobní svobody tuto možnost potírat. Je věcí každého rodiče a příslušných portálů, aby zabránili přístupu dětí k nevhodnému obsahu. Zákaz nic neřeší. Budí jen touhu jej obcházet. Al Capone  a Tlustej Tony vědí... :-)

Trilogie Fallout a proč není Fallout 3 pokračování

Přečetl jsem Koblihožroutův článek a vrátil jsem se do svých dětských let. Jeden z milníků mého hráčství byla hra Fallout. Snad každý starší 15 let ho zná, pokračování jakbysmet. V tomto článku bych vám rád podal můj osobní názor na trilogii jako celek, a také proč si myslím, že třetí díl je jakýmsi parazitem těžícím ze slavného jména. Ač se rozhodně nejedná o špatný počin, starším "bratříčkům" nesahá ani po kotníky...

Fallout

War. War never changes.

V nedaleké budoucnosti se strhne další, poslední světová válka. USA anektuje Kanadu, Čína napadne Rusko, nakonec všichni bojují s každým. Celá země se začla škvařit v plamenech zažehnutých nukleárními bombami, oceány se vařily a celé civilizace zanikly lusknutím prstu. Nikdo neví, kdo vyhrál. Jenom několik málo lidí se zachránilo díky obrovským podzemním Vaultům - krytům, ve kterých žili desítky let, než byla země "znovuobyvatelná." Vy jste jeden z nich. Ve vašem Vaultu se rozbil Water chip - bez něj všichni zemřou žízní. Vypravíte se ven, sám...všude poušť, obličej vám bičuje vítr, cítíte pachy, které jste nikdy necítili. Do tváře vám začne pálit slunce, které vidíte poprvé ve svém životě. Welcome to wasteland...




Tuším, že někdy před rokem 2000 se do mých mrzkých pařátů dostala placka ocejchovaná jako Fallout. A to hlavně díky hernímu časopisu LEVEL, který jsem v minulosti pravidelně odebíral, a když jsem zrovna nepařil, pročítal jsem ho do zblbnutí. Fallout je pojem. Není to obyčejná hra. Je postavená na velmi zdařilém enginu, grafika je spíše střídmá, než krásná, o to se však ve hře lépe orientujete. Na tom se také podílí klasický izometrický pohled, žádné nastavování kamer, ach... Oproti jiným hrám, tehdejším i dnešním, oplývá jakousi řemeslnou finesou, osobitostí a především ATMOSFÉROU. Hudba v pozadí ani není hudba, spíše změť zvuků, sama o sobě by se poslouchat zaručeně nedala, ale při hraní podtrhuje už tak hustou atmosféru. Dala by se krájet. Dlouho jsem přemýšlel, proč má taková jednoduchá hra, která dokonce není ani 3D, takové charisma. Přitom je to úplně jednoduché - čím méně vám autoři ukážou, tím více si domyslíte. Dává průchod fantazii, do každé postavičky obtisknete kus sebe.

Fallout 2 bylo pouhým pokračováním, žádný nový engine se nekonal, žádné velké změny. Pouze poctivé RPG s výborným příběhem, volností a tím samým jako tma černým humorem známým z prvního dílu. V jednoduchosti je krása, dostali jsme naservírovaný Fallout v bledě modrém, zasazeným jen do trošku jiného prostředí - děkuji Bohu a chlapcům z Black Isle.


Problém - Interplay krachuje, Black isle neexistuje, licence na prodej.
První dva díly Falloutů ve mě zanechaly hlubokou stopu a sám sebe považuji za skalního fanouška. Zánik výše zmíněných firem mě trochu zneklidnil, licence by totiž logicky zůstala nevyužita a dokonalý svět série by došel k zapomění. A tady přichází na scénu Bethesda. Kousky jako Morrowind anebo Oblivion patří mezi to lepší na poli RPG, sice ne klasických izometrických ze školy Baldur's gate anebo Planescape torment, ale i tak se u jejich her rozhodně nenudíte. Moje srdce se naplnilo očekáváním a čas od času jsem zevlil na stránkách budoucího dítka Bethesdy, kde se skvělo panorama zdevastované krajiny s pompézní hudbou v pozadí. To už jsem si byl skoro jist tím, že půjde o pecku. A Bethesda nezklamala. Tedy většinu z nás ne. My, kovaní fallouťáci, si však sypeme popel na hlavu.


Po krátkém úvodu, kdy si avatara upravíte k obrazu svému - včetně účesů, ovousení a různých rysů (už jenom výběr asi z 30 druhů bradek přesvědčí snad každého, že pánové z Bethesdy svou práci rozhodně neodbývají), následuje několik scének z vašeho raného života. Poznáte sousedy z vašeho Vaultu, stárnete a oni s vámi (do určitého bodu, nečekejte nic podobného Fable - že byste hru dohráli jako starý kmet), a nakonec dospějete. A podobně jako v prvím díle s dovršením zletilosti opouštíte teplíčko krytu a vydáváte se do divočiny. Poprvé v životě spatříte sluneční svit. Welcome to wasteland, again.

Co se Falloutu 3 upřít rozhodně nedá, je naprostá volnost. Krajina je nádherně zdevastovaná, polorozpadlé budovy, torsa dálnic, ohořelé kmeny stromů. To vše uvidíte za různých podmínek, střídání dne a noci je samozřejmostí a chování NPC a zvěře je tím taky ovlivněno. Na každém kroku na něco narazíte, vrakové město Megaton (obdoba Junktownu z jedničky), tábory banditů, podzemní město dětí (demence...) a tak dále a tak dále. Grafika postav je velmi zdařilá, každá z nich pak obdařena poctivým dabingem, umělá inteligence je rovněž přítomna - při boji se dokážou krýt, obcházet vás, připravují na vás pasti.

Počáteční nadšení ovšem velmi brzo zmizí. Po chvíli si všimnete, že ačkoliv má každé NPC dokonale vykreslené rysy a já nevím co ještě, působí spíše dojmem voskové figuríny než člověka. Každa druhá postava je nadabovaná stejně, takže si po pár hodinách připadáte, jako byste koukali na nějaký film s polským dabingem. Děj se vleče, vedlejší mise jsou nemastné neslané..a když už konečně obdržíte tu vytouženou energo zbroj, shledáte, že je vlastně hra u konce. Pokud se budete soustředit na hlavní příběhovou linii, po max. 15 hodinách game over. A navíc ta energo zbroj stojí za starou belu...pocit absolutní moci z prvních dvou dílů se tedy nekoná :-).

Což o to, tohle všechno bych ještě byl schopen překousnout, ale co tomuhle hybridu Oblivionu a Falloutu chybí, je Atmosféra z původních dílu. "Černého" humoru je coby šafránu a kam se poděl fet a šlapky je také záhadou. Herní průmysl se stává stále výnosnějším odvětvím a snaha oslovit co největší masu lidí - včetně dětí - je strašně znát. Ach, kde sou ty časy...





Výraz v mé tváři po dohrání Fallout 3

Proč (ne)hrát na PC ??

Bylo to někdy uprostřed nejlehkomyslnějšího období života. Na základní škole. Byl jsem bezstarostné dítě spatřující smysl života v takových věcech jako Hrad Netopýřího pána z Lega nebo v krutých bodyčcích během šarvátek o umělohmotný puk za kamarádovým barákem. Pak ale nadešla doba temna. Škaredí Vietnamci v jejich škaredých tržnicích zosnovali démonický plán na systematické ničení mých neelektronických let. U nás doma se objevily ony "čínské videohry". Malá krabička s otvorem pro polepenou umělohmotnou kazetu, jářku, obsahujíc dle prodejců něco kolem 100 her, což v praxi znamenalo zhruba 10. Primitivní, leč chytlavé kousky, fotbal, hokej, nejrůznější skákačky, legendární Contra nebo Mario. A dětské srdce našlo proměnu v energočlánek.

V této době existovalo pro levné hraní pramálo alternativ. PC rozhodně nestálo pár tisíc a jeho vlastnictví bylo
spíše výsadou, nikoliv nutností. Playstation byla u nás ještě v plenkách a jediné s čím jsem se občas setkával, byla alternativa oněch vietnamských papundeklů, konzole Sega Mega Drive. Již v této době ve mě zahořel plamének závisti. Můj nejlepší kamarád totiž vlastil něco šíleného. Jeho stolu totiž majestátně dominoval nabušený Pentium o frekvenci 100MHz. Na tomto monstru pařil takové pecky jako Earth 2140, Quake nebo Redneck Rampage. Co bylo ale nejhorší, bylo to 3D! Moje videohry hadr a já se musel upnout na další herní sen. Bájné, právě se rozpínající Playstation.

Po pár letech snění mě Ježíšek vyslyšel (Playstation schovával pod sedačkou v obýváku) a já se stal hrdým vlastníkem herní aparatury a frajerem hrajícím v 3D! Já i Dual Shock jsme vrněli blahem a herní bůh stál při nás. NHL99, Driver, Metal Gear Solid, Gran Turismo. Kamarád mohl svůj stárnoucí, sic lehce upgradnuté Pentium, odvézt do muzea a vyprávění největších herních zážitků zbylo na mě... Po další investici se ale jeho PC mému miláčkovi vyrovnalo a nakonec jej co se týče grafického zpracování her i předběhlo.

Pár let se nám krásně hrálo, jenže co čert nechtěl. Playstation stárla, u kamaráda prošel další upgrade a obstarožní konzole se prostě nemohla s PC rovnat. Co mě ale na PC lákalo nejvíce, byla celá, obrovská řada exkluzivních her. Diablo, sága Baldurs Gate, moře strategických hitů jako Age of Empires, Warcraft 3 či Red Alert. Jistá exkluzivita RPG a strategických titulů pro PC sice funguje ještě dnes, ale co by dnes bylo nemyslitelné, na PC vycházely exkluzivně i velké akční tituly jako Quake 3, Unreal nebo Half Life. Playstation dosluhovala a já stál před jednoznačnou volbou. Zakoupit PC, které využiji v daleko větší míře i mimo hraní her nebo Playstation 2, která v té době stála neslušných 15 tisíc korun

Aneb jak z konzolisty pc hráčem. V létě dalšího roku jsem na svém 2,4 Ghz Celeronu s GeForce 4 MX doháněl všechny ty zapomenuté hity a hrál a hrál. Užíval jsem si exkluzivních titulů, které teprve postupně vycházely na předražené Playstation 2. Užíval jsem si grafiky daleko za možností televizních krabiček
a na konzoli už zkrátka ani nepomyslel.

Jak je na tom ale PC hraní dnes? Do značné míry ztratilo svou výjmečnost. Velké hry dnes vychází téměř výhradně napříč platformami, přičemž PC bývá bohužel ve velkém množství případů obětí konverze. RPG ztrácejí svou čistě PC auru díky jejich posunu do třetího rozměru. Oblivion, Fallout 3, Mass Effect,
Fable, Zaklínač, Dragon Age, dokonce i Diablo 3. Přízni všech těchto obřích RPG se mohou těšit i konzolisté. Jedinou vyjímkou pak zůstává stagnující žánr strategických her. Nehledě na okrajové tahovky, nedokážu si vzpomenout na jedinou současnější RTS, kvůli které by si měli konzolisté trhat vlasy. Snad jen Starcraft 2 bude stát za to.

Pokud vynecháme kované stratégy, jistě vás napadá žánr, kterému PC zcela dominuje. Ano, online hry. Celý svět dnes směřuje na internet a s hrami se to nemá jinak. Nejvíce mají vyhřáté místečko samozřejmě MMORPG. Masivní úspěch World of Warcraft je toho jasným důkazem. Na PS3 ani Xboxu nic takového, jak jistě víte, neexistuje. Právě MMORPG jsou dle mého jediným opravdu pádným argumentem pro hraní na PC.

Považme. Cena Xboxu je nějakých 5000 korun. Hry neinstalujete, vložíte a hrajete. Hraní na konzoli je pohodlnější, nemusíte být v dosahu klávesnice. PC hry mají pořád lepší grafiku, ale to platí u opravdu hi-end sestav, co na to ale řekne 130 centimetrová HD televize? Ten zážitek je něco jiného.
Konzole nezná padání hry, nechybí ji žádné ovladače, hry není potřeba patchovat. O ceně a nutnosti upgradu pro PC ani nemluvě. Na konzoli budete vždy hrát ty nejnovější hry. Bez cukání, ubírání detailů a dalších otravných pc neřestí. Na druhou stranu, pro PC hráče hovoří jednoznačně daleko širší knihovna her a za
dvě stovky na konzole rozhodně tak kvalitní starší kousky jako na PC nepořídíte.

Na druhém břehu je tráva zelenější, přesto, já to vidím jednoznačně. Být hráčem, který nelpí na strategiích nebo online hrách, jednozačně bych volil mezi Xboxem 360 a Playstation 3. Pohodlnější, levnější, bez starosti do budoucna.

Facebook má každý pátý Čech !

Na oblíbeném IT serveru živě.cz vyšel článeček s opravdu pozoruhodnými čísly. V České Republice má totiž Facebook již každý pátý Čech, přesněji něco přes 2,2 milionu uživatelů. To je nesmírně obrovské číslo, vzhledem k tomu, že internet údajně využívá v naší zemičce zhruba 5-6 milionů obyvatel. Facebook samozřejmě na věky zatratil veškeré komunitní servery jako  lide.cz  od Seznamu nebo xchat od Centrumu. Zkrátka, tenhle sumec pořádně rozvlnil ten náš malý český internetový rybníček a menší ryby vyhnal plácat se někam do rákosí.


Pokud vás zajímá jak si vede Facebook ve světě, pak vězte že neméně skvěle. Celkový počet uživatelů Facebooku totiž přesáhl 400 milionů,  neskutečný počet, zejména pokud vezmeme v potaz, jak mladou sítí Facebook je. Ostatně, Facebook se stal po Google a Yahoo! třetím nejnavštěvovanějším webem vůbec, předběhl i takové giganty jako Youtube nebo MySpace.

Úspěch Facebooku je ale pochopitelně trnem v oku konkurenci, kterou tvoří, pokud vynecháme lokální komunitní sítě, největší internetoví giganti vůbec. Jestliže Google platí za strašáka Microsoftu, pak Facebook platí za strašáka Googlu. O globálních komunitních sítích jako MySpace či instant messengerech ala Windows Live Messenger nebo samotném ICQ ani nemluvě.

Člověk by řekl, dobrá, dobrá... Facebook pojme uživatele ostatních komunitních sítí a jede se dál, ale to rozhodně není všechno. Vždyť považme, Facebook rozhodně není jen komunikátor. Slouží jako obří webová galerie, dokáže pojmout i video. Dají se na něm hrát hry. Píší na něj známé osobnosti, společnosti z různých branží na něm uveřejňují své novinky. Systém skupin zase umožňuje souznění lidí se stejnými zájmy. Je to prostě síť, na které se dají denně trávit hodiny a hodiny času, což je samo o sobě pro ostatní webové služby nepříjemné. Google se snaží uříznout alespoň malý krajíc chleba svoji novinkou Google Buzz, ale já ji beru spíš jen jako okrajový doplňek pro uživatele Gmailu, než jako nějakou konkurenci pro tak zavedeného giganta. Ostatně, odlákat masu 400 milionů uživatelů od sítě, kde má každý z nich v průměru 130 přátel nebude jednoduché.
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  

Konec konců. Já se domnívám, že Microsoftu i Googlu nakonec nezbude nic jiného, než akceptovat Facebook jako standard, kdy se vyslovení jeho názvu bude rovnat vyslovení souvětí komunitní síť. Což jistě ponesou nelibě, vzhledem k tomu, že se na tak uzavřené sítí jako Facebook těžko dokážou nějak výrazně přiživit.


Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku
další z internetových milionářů po vzoru 
Sergeje Brina a Larryho Page z Googlu.

Heroes of Newerth - nová DOTA

Na začátku byl Warcraft 3 a dobrý nápad.

Říká vám něco jméno DoTa? Mělo by! Jde o jeden z nejlepších herních počinů za posledních 10 let! A co je nejlepší - je zadarmo. Nekomerční projekt člověka jménem Icefrog si získal srdce (či spíš duše) tisíců hráčů po celém světě. A že nejde o nějakou rychlokvašku potvrzuje i fakt, že je hraní DOTY prakticky sportovní disciplína...Na druhou stranu, jaká počítačová hra v Korei není sportovní disciplínou, že? :)

O co jde? V kostce : 2 základny chráněné vežemi, 3 cesty, po nich chodí NPC - tkz. creepy, které spolu bojují a "tlačí" tak v jednom či onom směru. Notně jim pomáhají právě hráči, toliko 5 na každé straně. Tím, že creepy zabíjejí, dostávají zkušenosti a zlato, za které si kupují nové výbavy a za xp skilly. A teď jsme u nejsilnejší stránky DOTY. Prim tu totiž hrají hrdinové, a vybrat si můžete z opravdu velkého množství. Každý hrdina je unikát, má různé schopnosti, které využívá ku prospěchu svého týmu. Hrdinové se dále dělí do 3 skupin podle toho, jakým směrem jsou zaměřeni. Strength herové mají velké množství životů a sílu, působí tedy jako jakési "nárazníky". Agility herové maji životů méně, působí ale mnohem větší zranění a jsou rychlejší než ostatní. Inteligence herové používají pro boj kouzla a jejich využití závisí na typu kouzel.


Co je hlavní výsadou DOTY? Obrovská variabilita, znovuhratelnost..výčet nekončí
Na obou stranách je tedy 5 různých hrdinů, které si hráči vyberou na začátku hry. Další možnosti přídělu hrdinů jsou umožneny herními módy - například All random znamená, že každý dostane náhodně vybraného hrdinu. Single draft vybere od každého STR/AGI/INT hrdiny jednoho a dá hráči na výběr mezi těmito 3. Jsou i další módy, pro zájemce viz. google :-)
Proč pořád meleš o nějaký DOTĚ? Nemá to být o Heroes of Newerth?
Důvod je takový, že Heroes of Newerth v podstatě JE DOTA. Potom, co viděli pánové z S2Games (tvůrci Savage apod.), že se DOTA prakticky nemůže hnout, rozhodli se, že udělají něco podobného. A aby se nezachovali jako úplné schweine, zeptali se Icefroga, zda-li mohou. Po souhlasné odpovědi se pustili do práce. A díky bohu! DOTA je výborná, ale má své mouchy. Jednak je zde velké omezení v enginu Warcraftu 3. DOTA jako taková není standalone hra, ale jenom mód. Proto se vám může velmi dobře stát, že ze hry někdo prostě odejde, když se mu průběh klání znelíbí - a hra se chová prostě tak, že se zpátky připojit už nemůže. To poměrně dost zvýhodňuje protější tým. Další problémy se týkají stability her, které závisí na Hostovi. Host je člověk, který hru zakládá, a pokud je obdařen dial-upem anebo hraje na kalkulačce, kvalita hry se projeví i u všech ostatních.

Heroes of Newerth většinu těchto problémů eliminuje - po odpojení je možné se připojit zpět, hra je založená na serverech, které spravují S2 - tudíž jsou poměrně kvalitní. Dále byl zaveden PSR systém, bodové hodnocení hráčů, podle kterého lze usoudit, kdo je jak dobrý. Krom toho je na internetu databáze všech odehraných her včetně replayů, které jsou volně ke stažení. Prostě prvotřídní služby.










Tak to vybal...Kde je ten háček?
Všchno nemůže být růžové. V případě HoN to sice není úplně křiklavě růžové, ale nejde o žádnou tragédii. Hra ještě není volně k mání, je pouze ve stádiu beta. Jestli chcete hrát, musíte si někde opatřit BETA KEY (google - FREE HEROES OF NEWERTH BETA KEYS). Jestli chcete, mám jich ještě pár k mání. V dohlednu se ovšem chystá vydání hry, bude stát od 500-1000 kč. Ale za tuhle cenu dostanete moře zábavy, v kterém se nejspíš utopíte...

Twilight, soumrak upírů

V tomto článku nemá snad ani cenu představovat co že to vlastně ono slůvko Twilight znamená. Vezměme to tedy jen zběžně. Filmová sága Twilight uhranula srdce milionů teenagerek zhruba před dvěma lety, kdy se na plátna kin dostal úvodní díl ságy pod názvem Stmívání. Jednalo se, stejně jako u dalších dílů, o filmový přepis bestselleru Stephenie Meyerové, což je vlastně dívčí zamilovaný román říznutý trochou té upíří omáčky. Zadaptovat upíří romantiku evidentně byla pro filmové studio Summit Entertainment trefa do černého. Upíři prostě letí a letět budou, ehm, zvláště pokud vypadají jako náctiletí modelové s pohledem melancholického autisty. Stmívání mnohonásobně překonalo svůj nikterak vysoký rozpočet, zarezervovalo si vrchní příčky ve filmových teenparádách a nechalo vyniknout  hvězdičkám jako Kristen Steward, Robert Pattinson či Taylor Lautner. Studio samozřejmě naplánovalo další pokračování a jak je vidno dle finančního úspěchu New Moon, dařit se jim bude i nadále.

Něco se ale změnilo. Když jsem byl já malý, upíří pro mě představovali formu největšího zla, zhmotněnou hrůzu noci. Výjevy ze starého Nosferatu, Browningova či Coppolova Drákuly ve mě budili absolutní hrůzu, byť jsem je v televizi jen po očku zahlédl. Upíři ve mě vyvolávali bázeň, zároveň však byli obklopeni jakousi magickou aurou. Byli to temní tvorové žijící ve snech, snad každé dítě někdy řešilo zda existují, zkrátka představovali něco neuchopitelného a fascinujícího. 

Co je ale s tímto  fenoménem dnes? Stokerova představa aristokratického knížete temnot je ta tam. Děti neusínají s jedním okem otevřeným, teenegerky vlhnou při představě upíra nad jejich postelí (přál bych jim tam toho Schreckova nosferatu) a kouzlo neznáma se rozplynulo. To je dle mého velká škoda, v době, kdy svět přicházi o veškerá tajemství, všechno mystično je znásilňováno a člověk tak nějak už nemá kam uniknout z toho neúprosně materiálního světa. 

Vzpomeňme na nádherně odporného Maxe Schrecka v Murnaově legendárním Nosferatu. Připomeňme si  mrtvolného Belu Lugosiho, jež byl archetypem romantické představy aristokrata s chutí po krvi. Zalovit můžeme i vodách ne tak zatuchlých. Dracula Christophera Lee (Saruman v LOTR) či vynikající Gary Oldman v tom Coppolově budili hrůzu stejně tak, jako jejich předchůdci. 

Co ale zbývá generaci vychované tetovaným hláškařem Bladem ("doporučuji" třetí díl, skutečně bizarní podívaná) a latentním homosexuálem  Edwardem? Popravdě...možná jim můžeme klidné noci závidět...já se však vždy rád vrátím do svých dětských let a s úsměvem si na ta děsivá zapraskáni dveří a cvakáni výtahu na chodbě zavzpomínám. Však Oni Vám to jednou vrátí...... bezvěrci ... :-)

Zdeněk Troška na jezeře hrochů, připravte si pytlíky..

Mám Zdeňka Trošku rád, líbí se mi jeho vytrvalost, stejně jako čínský pěstitel bonsají dokáže celá léta pečovat o svou rostlinku, dokáže Zděnek Troška tvrdošíjně obhajovat demenci přítomnou snad ve všech jeho dílech. Ponechme stranou pohádky, ty se prostě dětem líbí a to je třeba respektovat. Co se ale respektovat nedá, je obliba jeho "filmu" mezi vyzrálým publikem. 

Zdeněk dle mého patří totiž do prominentního klubu takzvaných "prznitelů českého filmu". O co že se jedná? O elitní klub plný jmen jako Vít Olmer, Jaroslav Soukup, Byl jednou jeden polda či Playgirls. V ČR po revoluci totiž vznikla jakási zvláštní nálada, která dovolila těmto talentovaným umělcům vystoupat až na samý vrchol. Je opravdu záhadou, jak je to vůbec možné, zasáhlo do toho snad nějaké vyšší zlo? Měl to snad být trest Sovětského svazu za listopadovou revoluci? Jestliže ano, pak pěkně vypečený.

Něco pro pobavení.

"Český režisér by za takové peníze, které měl k dispozici Jackson, dokázal natočit Pána prstenů mnohem lépe"  Zdeněk Troška

Proč to ale píšu. Nejedná se o čirou nenávist, leč o varování. Do kin právě přichází nová Troškova pecka s žoviálním názvem Doktor od jezera hrochů. Nedokážu říct o co se vlastně jedná, ani kde se film odehrává, ale tradičně rozhodně nechybí zemitý "humor" a tradiční směsice rádoby vtipných, ve skutečnosti však odporně nelidských karikatur.

Nyní chci apelovat na váš zdraví rozum, NECHOĎTE NA TO DO KINA, nenechte Jezero hrochů porazit Shutter Island, jděte na Protektora, jděte na Pouta. Vložte své peníze do rukou Marka Najbrta nebo je raději pošlete někam za oceán. Zastavte dalšího Martina Maxu a Platinovou Helenu, zastavte další Kameňáky...

Ve jménu bratří Lumiérů, filmoví fandové .... Já Vás vyzývám.

Avatar, zlí šmoulové!

V tuto chvíli je již dobojováno, Železný Jim pevnou rukou opět, 12 let po monstrózním úspěchu Titanicu, ovládl svět hollywoodského mainstreamového filmu. Avatar překrořil hranici 2 miliard USD, čímž překonal onen 12 let starý rekord Titanicu a usadil se na trůně nejvýdělečnějšího trháku všech dob, samozřejmě se nepočítá s inflací, to by v čele pořád plápolaly vlajky Flemingova Jihu proti severu, který mimochodem ve své době navštívilo 200 milionů diváků, ale přesto, úspěch je to skutečně obrovský.

"Jak naplnit šálek, který už je plný až po okraj"

Jak to ale bývá, každá mince má dvě strany. Na Avatar se ihned snesla vlna kritiky ala totální vítězství formy nad obsahem, příběh okopírovaný od Pocahontas, scény vykradené ze všech možných filmových fenomenů posledních let, Pána prstenů, Star Wars, Tance s vlky. Kdo film viděl, těžko by dokázal Jimovu inspiraci popřít. Příběh je skutečně 100x viděným klišé, vesmírná Pocahontas o zlých kolonizátorech a indiánech spjatých s přírodou, ale to se dalo očekávat, ostatně,  tento přístup se Cameronovi osvědčil již u Titanicu, divák ví co se stane, ale chtě nechtě, prostě zíra s otevřenou pusou jak se to stane.

Další kritika se snesla na nebohého Jamese Hornera, který jakoby snad zremixoval svoji dosavadní tvorbu. Titanic a Troja jsou slyšet opravdu v každém druhém záběru. Inu, každý význačný skladatel filmové hudby má svoje typické postupy a tóny, vezměme si například Johna Williamse, ale čeho je  moc, toho je příliš. Avatar si zasloužil víc, vždit vzpomeňme, co dokázala udělat hudba Howarda Shorea s Pánem prstenů.

Co je další potenciální "hrozbou" je celkový dopad na kinematografii. Kinematografie jako taková, tváří v tvář ostatním masovým mediím, internetu, především pak pokroku filmové techniky, prochází obdobím, kdy se pokouší definovat samu sebe. Pryč je doba, kdy se něco prostě natočit nedá, pokud jsou peníze, natočit se dá opravdu vše, Avatar jest toho samozřejmě důkazem. Cameron bude houfně následován dalšími a dalšímu tvůrci, 3D se stane, alespoň do doby, než všichni Bayové zjistí, že jen efekty nestačí, standardem pro blockbustery. Je to ale správně? Je cesta směrem k vyšším a vyšším rozpočtům, cesta k více a více  rodinné popkornové zábavě to, co si filmový fanda přeje? Ač miluji tyhle velké hollywoodské eposy, jak rád bych jednou viděl v popředí filmových hitparád nejnovějšího Scorseseho či PT Andersona, film s rozpočtem menším než 100 milionů, udivující diváky nejen efektním pozlátkem, ale i obsahem. Krásna utopie.

Naproti tomuto článečku, kde jsem se maličko ohlédl za Avatarem z druhé strany, nemyslím si že je tak špatně. Cameron není Michael Bay, jeho příběhy mají duši a je skvělým vypravěčem, nakonec, buďme rádi, tržby Temného rytíře i Avatara mluví jasně, pořád máme rádi kvalitu, což je v době Twilightů a Muzikálu ze střední potěšujícím faktem ... konzumní divák na tom pořád není tak špatně a jednou, jednou doceníme snad i toho Zdeňka Trošku :-)

Nakonec bych jen dodal, že 7.března čeká Camerona další bitva, tentokrát ne o peněženky diváků, ale o zlaté plešouny. Pikantní je, že se Jim postaví své bývalé manželce Kathryn Bigelow, která dokázala se svým válečným snímkem  Smrt čeká všude získat, stejně jako Avatar, po devíti nominacích, včetně nominací na nejlepší režie a film. Inu, povedená rodinka..

Smartphone// Hi-tech hračka a zabiják gps,mp3 a dvd přehrávačů

MINULOST 
Mobilní aparáty přinesly doslova revoluci. Je tomu necelých 20 let, co se k nám dostaly první kousky... Netrvalo dlouho, a kdo neměl vlastní mobil, byl prostě out. Vzpomeňme na legendární modely typu Nokia 5110, prakticky nezničitelné pádlo s ohromnou kapacitou baterie a převratnou hrou - HAD! Anebo chybami ověnčený Siemens C35i. Dnešní scéna je už trošku někde jinde, barevné displeje jsou už za zenitem, o černobílých nemluvě, hitem jsou dotykové displeje a hw klávesnice také lehce (po vzoru iPhonu) mizí do ústraní, velká to škoda... Zamáčkněme nostalgickou slzu a plně se soustřeďme na přítomnost.






MODERNÍ "MOBILY" JSOU NĚCO VÍC

Jak už bylo naznačeno, klasické mobilní telefony  budou brzy pod drnem. Technologie dotykového displeje přinesla nevídané možnosti, především co se úspory místa týče - hardwarová klávesnice už není nezbytně nutná, na její úkor roste displej a z mobilu se stává spíše multimediální kapesní zařízení, než jen pouhopouhý telefon s možností psaní sms. Koncept mobilních hejblátek se tedy přesouvá směrem k počítačům.


ANO, CHCI SMARTPHONE! 
Český trh není zrovna velký rybník, tudíž nabídka operátorů je značně omezená. Navíc musíte počítat s menší přirážkou, sám bych raději využil služby www.ebay.de či www.ebay.com. Dále se musíme rozhodnout, co od mobilního zařízení očekáváme - a podle toho si zvolit i konkrétní model s operačním systémem. Prakticky máme 4 možnosti :


 1) SYMBIAN
          = už poměrně zastaralý systém, jestli se vůbec dá operačním systémem nazvat. Je VELMI omezený, smartphone založené na něm patří mezi low-end a trend je takový, že se velmi brzy přestanou vyrábět úplně. Abych ale nebyl jen zlý - symbian je jednoduchý a na trhu společně s windows mobile vládl poměrně dlouho. Pokud chcete ale držet s dobou a využívat moderní aplikace, poohlédněte se po něčem jiném. R.I.P. symbian.

2) WINDOWS MOBILE
        = tohle už je o něco lepší. Ze všech systémů je nejlépe modifikovatelný, flexibilní, poměrně stabilní. Zatím je nekorunovaným králem. Problém je ale následující. Microsoft se moc nezajímal o vývoj nových aplikací a o podporu obecně, trošku usnul na vavřínech. Toho samozřejmě využil Apple a Google. Microsoftu pomalu na tomto poli ujíždí vlak, jestli přežije, to ukáže konference v Barceloně a nový Windows Mobile 7. Podle mnohých jde však o labutí píseň... Nechme se překvapit.


3) GOOGLE ANDROID
          = prakticky novinka na trhu. Neexistuje moc dlouho, na českém trhu ještě kratší dobu. Moc zařízení na androidu si tu nepořídíte, ale to se brzy změní. Motorola a Sony Ericsson už s Windows mobile hodily flintu do žita a plně se soustředí na Google Android. LG také začíná vystrkovat růžky a ani HTC nezůstává pozadu. Podle mého mínění, pokud Windows mobile 7 nepřinesou něco převratného, Google Android bude novým králem a jen tak někdo ho nesvrhne.


4) Apple iPhone OS
          = velký hit nejen v USA. Je velmi jednoduchý, intuitivní, stylový...a věcičky s ním také velmi drahé. Smartphony s tímto OS patří mezi nejdražší kousky vůbec, i když toho vlastně tolik neumí. Proč je tak oblíbený mně zůstává záhadou. Za menší cenu si lze koupit mnohem víc muziky. Co iPhonům ale upřít nemůžeme je fakt, že jejich používání je velmi jednoduché a pohodlné. Všechny aplikace se dají stáhnout přímo přes mobil, nemusíte nic složitě shánět na internetu a podpora ve srovnání s Windows Mobile je přímo světová. Kdo chce být in a nemá hluboko do kapsy, může zkusit i tuto variantu.

Smartphony jsou zařízení s nevyčerpatelným potenciálem. Okrem volání, posílaní sms atd. s nimi lze i pohodlně surfovat po internetu (díky poměrně levným internetovým tarifům, nejlevnější bez FUP lze sehnat za 100,- za měsíc), sledovat filmy, poslouchat mp3 - řada z nich má dokonce i 3,5mm jack. Dále si na nich lze i pohodlně číst knihy (taháky nepřipadají v úvahu, jsme přeci slušní a vzdělaní lidé:-), novinky na webu...Dalším velmi silným argumentem PROČ si smartphone koupit je možnost nahradit GPS navigace. Nedávno byl na seznamu článek o tom, že společnosti zabývající se navigacemi půjdou zřejmě na buben, navigace na tyto zařízení se dají totiž sehnat zadarmo, například od Nokie jsou volně k mání. Pokud jste šikovní, můžete na nich rozchodit i takové vychytávky, jako je hlášení nehod a možnosti, jak se jim vyhnout. Jediným problémem je kapacita baterie, ale to snad nikoho nemůže ani překvapit. Tyto mašinky totiž stahují téměř neustále data z internetu (trend především u iPhonů a Androidu), dále stačí mít zapnutou wifi popř. bluetooth a baterie je drancována. Každodenní nabíjení je při průměrném vytížení naprostá nutnost, žádný model nevyjímaje.

Cílem tohoto článku bylo poskytnout vám základní informace o Smartphonech a jejich OS. Rozepisovat se tu s konkrétními přístroji nebudu, o tom snad někdy jindy. Závěrem bych však nadhodil mé favority, o kterých si toho více můžete přečíst na mnohem erudovanějších webech :-) Takže : Google Nexus One, Motorola Milestone (pozor na CDMA verzi DROID), Motorola Dext (opět pozor, ovšem na CLIQ), LG GW620, HTC Touch pro2 Rhodium, HTC HD2, HTC Desire, HTC Legend.