V tomto článku nemá snad ani cenu představovat co že to vlastně ono slůvko Twilight znamená. Vezměme to tedy jen zběžně. Filmová sága Twilight uhranula srdce milionů teenagerek zhruba před dvěma lety, kdy se na plátna kin dostal úvodní díl ságy pod názvem Stmívání. Jednalo se, stejně jako u dalších dílů, o filmový přepis bestselleru Stephenie Meyerové, což je vlastně dívčí zamilovaný román říznutý trochou té upíří omáčky. Zadaptovat upíří romantiku evidentně byla pro filmové studio Summit Entertainment trefa do černého. Upíři prostě letí a letět budou, ehm, zvláště pokud vypadají jako náctiletí modelové s pohledem melancholického autisty. Stmívání mnohonásobně překonalo svůj nikterak vysoký rozpočet, zarezervovalo si vrchní příčky ve filmových teenparádách a nechalo vyniknout hvězdičkám jako Kristen Steward, Robert Pattinson či Taylor Lautner. Studio samozřejmě naplánovalo další pokračování a jak je vidno dle finančního úspěchu New Moon, dařit se jim bude i nadále.
Něco se ale změnilo. Když jsem byl já malý, upíří pro mě představovali formu největšího zla, zhmotněnou hrůzu noci. Výjevy ze starého Nosferatu, Browningova či Coppolova Drákuly ve mě budili absolutní hrůzu, byť jsem je v televizi jen po očku zahlédl. Upíři ve mě vyvolávali bázeň, zároveň však byli obklopeni jakousi magickou aurou. Byli to temní tvorové žijící ve snech, snad každé dítě někdy řešilo zda existují, zkrátka představovali něco neuchopitelného a fascinujícího.
Co je ale s tímto fenoménem dnes? Stokerova představa aristokratického knížete temnot je ta tam. Děti neusínají s jedním okem otevřeným, teenegerky vlhnou při představě upíra nad jejich postelí (přál bych jim tam toho Schreckova nosferatu) a kouzlo neznáma se rozplynulo. To je dle mého velká škoda, v době, kdy svět přicházi o veškerá tajemství, všechno mystično je znásilňováno a člověk tak nějak už nemá kam uniknout z toho neúprosně materiálního světa.
Vzpomeňme na nádherně odporného Maxe Schrecka v Murnaově legendárním Nosferatu. Připomeňme si mrtvolného Belu Lugosiho, jež byl archetypem romantické představy aristokrata s chutí po krvi. Zalovit můžeme i vodách ne tak zatuchlých. Dracula Christophera Lee (Saruman v LOTR) či vynikající Gary Oldman v tom Coppolově budili hrůzu stejně tak, jako jejich předchůdci. Co ale zbývá generaci vychované tetovaným hláškařem Bladem ("doporučuji" třetí díl, skutečně bizarní podívaná) a latentním homosexuálem Edwardem? Popravdě...možná jim můžeme klidné noci závidět...já se však vždy rád vrátím do svých dětských let a s úsměvem si na ta děsivá zapraskáni dveří a cvakáni výtahu na chodbě zavzpomínám. Však Oni Vám to jednou vrátí...... bezvěrci ... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat