Proč (ne)hrát na PC ??

Bylo to někdy uprostřed nejlehkomyslnějšího období života. Na základní škole. Byl jsem bezstarostné dítě spatřující smysl života v takových věcech jako Hrad Netopýřího pána z Lega nebo v krutých bodyčcích během šarvátek o umělohmotný puk za kamarádovým barákem. Pak ale nadešla doba temna. Škaredí Vietnamci v jejich škaredých tržnicích zosnovali démonický plán na systematické ničení mých neelektronických let. U nás doma se objevily ony "čínské videohry". Malá krabička s otvorem pro polepenou umělohmotnou kazetu, jářku, obsahujíc dle prodejců něco kolem 100 her, což v praxi znamenalo zhruba 10. Primitivní, leč chytlavé kousky, fotbal, hokej, nejrůznější skákačky, legendární Contra nebo Mario. A dětské srdce našlo proměnu v energočlánek.

V této době existovalo pro levné hraní pramálo alternativ. PC rozhodně nestálo pár tisíc a jeho vlastnictví bylo
spíše výsadou, nikoliv nutností. Playstation byla u nás ještě v plenkách a jediné s čím jsem se občas setkával, byla alternativa oněch vietnamských papundeklů, konzole Sega Mega Drive. Již v této době ve mě zahořel plamének závisti. Můj nejlepší kamarád totiž vlastil něco šíleného. Jeho stolu totiž majestátně dominoval nabušený Pentium o frekvenci 100MHz. Na tomto monstru pařil takové pecky jako Earth 2140, Quake nebo Redneck Rampage. Co bylo ale nejhorší, bylo to 3D! Moje videohry hadr a já se musel upnout na další herní sen. Bájné, právě se rozpínající Playstation.

Po pár letech snění mě Ježíšek vyslyšel (Playstation schovával pod sedačkou v obýváku) a já se stal hrdým vlastníkem herní aparatury a frajerem hrajícím v 3D! Já i Dual Shock jsme vrněli blahem a herní bůh stál při nás. NHL99, Driver, Metal Gear Solid, Gran Turismo. Kamarád mohl svůj stárnoucí, sic lehce upgradnuté Pentium, odvézt do muzea a vyprávění největších herních zážitků zbylo na mě... Po další investici se ale jeho PC mému miláčkovi vyrovnalo a nakonec jej co se týče grafického zpracování her i předběhlo.

Pár let se nám krásně hrálo, jenže co čert nechtěl. Playstation stárla, u kamaráda prošel další upgrade a obstarožní konzole se prostě nemohla s PC rovnat. Co mě ale na PC lákalo nejvíce, byla celá, obrovská řada exkluzivních her. Diablo, sága Baldurs Gate, moře strategických hitů jako Age of Empires, Warcraft 3 či Red Alert. Jistá exkluzivita RPG a strategických titulů pro PC sice funguje ještě dnes, ale co by dnes bylo nemyslitelné, na PC vycházely exkluzivně i velké akční tituly jako Quake 3, Unreal nebo Half Life. Playstation dosluhovala a já stál před jednoznačnou volbou. Zakoupit PC, které využiji v daleko větší míře i mimo hraní her nebo Playstation 2, která v té době stála neslušných 15 tisíc korun

Aneb jak z konzolisty pc hráčem. V létě dalšího roku jsem na svém 2,4 Ghz Celeronu s GeForce 4 MX doháněl všechny ty zapomenuté hity a hrál a hrál. Užíval jsem si exkluzivních titulů, které teprve postupně vycházely na předražené Playstation 2. Užíval jsem si grafiky daleko za možností televizních krabiček
a na konzoli už zkrátka ani nepomyslel.

Jak je na tom ale PC hraní dnes? Do značné míry ztratilo svou výjmečnost. Velké hry dnes vychází téměř výhradně napříč platformami, přičemž PC bývá bohužel ve velkém množství případů obětí konverze. RPG ztrácejí svou čistě PC auru díky jejich posunu do třetího rozměru. Oblivion, Fallout 3, Mass Effect,
Fable, Zaklínač, Dragon Age, dokonce i Diablo 3. Přízni všech těchto obřích RPG se mohou těšit i konzolisté. Jedinou vyjímkou pak zůstává stagnující žánr strategických her. Nehledě na okrajové tahovky, nedokážu si vzpomenout na jedinou současnější RTS, kvůli které by si měli konzolisté trhat vlasy. Snad jen Starcraft 2 bude stát za to.

Pokud vynecháme kované stratégy, jistě vás napadá žánr, kterému PC zcela dominuje. Ano, online hry. Celý svět dnes směřuje na internet a s hrami se to nemá jinak. Nejvíce mají vyhřáté místečko samozřejmě MMORPG. Masivní úspěch World of Warcraft je toho jasným důkazem. Na PS3 ani Xboxu nic takového, jak jistě víte, neexistuje. Právě MMORPG jsou dle mého jediným opravdu pádným argumentem pro hraní na PC.

Považme. Cena Xboxu je nějakých 5000 korun. Hry neinstalujete, vložíte a hrajete. Hraní na konzoli je pohodlnější, nemusíte být v dosahu klávesnice. PC hry mají pořád lepší grafiku, ale to platí u opravdu hi-end sestav, co na to ale řekne 130 centimetrová HD televize? Ten zážitek je něco jiného.
Konzole nezná padání hry, nechybí ji žádné ovladače, hry není potřeba patchovat. O ceně a nutnosti upgradu pro PC ani nemluvě. Na konzoli budete vždy hrát ty nejnovější hry. Bez cukání, ubírání detailů a dalších otravných pc neřestí. Na druhou stranu, pro PC hráče hovoří jednoznačně daleko širší knihovna her a za
dvě stovky na konzole rozhodně tak kvalitní starší kousky jako na PC nepořídíte.

Na druhém břehu je tráva zelenější, přesto, já to vidím jednoznačně. Být hráčem, který nelpí na strategiích nebo online hrách, jednozačně bych volil mezi Xboxem 360 a Playstation 3. Pohodlnější, levnější, bez starosti do budoucna.