Avatar, zlí šmoulové!

V tuto chvíli je již dobojováno, Železný Jim pevnou rukou opět, 12 let po monstrózním úspěchu Titanicu, ovládl svět hollywoodského mainstreamového filmu. Avatar překrořil hranici 2 miliard USD, čímž překonal onen 12 let starý rekord Titanicu a usadil se na trůně nejvýdělečnějšího trháku všech dob, samozřejmě se nepočítá s inflací, to by v čele pořád plápolaly vlajky Flemingova Jihu proti severu, který mimochodem ve své době navštívilo 200 milionů diváků, ale přesto, úspěch je to skutečně obrovský.

"Jak naplnit šálek, který už je plný až po okraj"

Jak to ale bývá, každá mince má dvě strany. Na Avatar se ihned snesla vlna kritiky ala totální vítězství formy nad obsahem, příběh okopírovaný od Pocahontas, scény vykradené ze všech možných filmových fenomenů posledních let, Pána prstenů, Star Wars, Tance s vlky. Kdo film viděl, těžko by dokázal Jimovu inspiraci popřít. Příběh je skutečně 100x viděným klišé, vesmírná Pocahontas o zlých kolonizátorech a indiánech spjatých s přírodou, ale to se dalo očekávat, ostatně,  tento přístup se Cameronovi osvědčil již u Titanicu, divák ví co se stane, ale chtě nechtě, prostě zíra s otevřenou pusou jak se to stane.

Další kritika se snesla na nebohého Jamese Hornera, který jakoby snad zremixoval svoji dosavadní tvorbu. Titanic a Troja jsou slyšet opravdu v každém druhém záběru. Inu, každý význačný skladatel filmové hudby má svoje typické postupy a tóny, vezměme si například Johna Williamse, ale čeho je  moc, toho je příliš. Avatar si zasloužil víc, vždit vzpomeňme, co dokázala udělat hudba Howarda Shorea s Pánem prstenů.

Co je další potenciální "hrozbou" je celkový dopad na kinematografii. Kinematografie jako taková, tváří v tvář ostatním masovým mediím, internetu, především pak pokroku filmové techniky, prochází obdobím, kdy se pokouší definovat samu sebe. Pryč je doba, kdy se něco prostě natočit nedá, pokud jsou peníze, natočit se dá opravdu vše, Avatar jest toho samozřejmě důkazem. Cameron bude houfně následován dalšími a dalšímu tvůrci, 3D se stane, alespoň do doby, než všichni Bayové zjistí, že jen efekty nestačí, standardem pro blockbustery. Je to ale správně? Je cesta směrem k vyšším a vyšším rozpočtům, cesta k více a více  rodinné popkornové zábavě to, co si filmový fanda přeje? Ač miluji tyhle velké hollywoodské eposy, jak rád bych jednou viděl v popředí filmových hitparád nejnovějšího Scorseseho či PT Andersona, film s rozpočtem menším než 100 milionů, udivující diváky nejen efektním pozlátkem, ale i obsahem. Krásna utopie.

Naproti tomuto článečku, kde jsem se maličko ohlédl za Avatarem z druhé strany, nemyslím si že je tak špatně. Cameron není Michael Bay, jeho příběhy mají duši a je skvělým vypravěčem, nakonec, buďme rádi, tržby Temného rytíře i Avatara mluví jasně, pořád máme rádi kvalitu, což je v době Twilightů a Muzikálu ze střední potěšujícím faktem ... konzumní divák na tom pořád není tak špatně a jednou, jednou doceníme snad i toho Zdeňka Trošku :-)

Nakonec bych jen dodal, že 7.března čeká Camerona další bitva, tentokrát ne o peněženky diváků, ale o zlaté plešouny. Pikantní je, že se Jim postaví své bývalé manželce Kathryn Bigelow, která dokázala se svým válečným snímkem  Smrt čeká všude získat, stejně jako Avatar, po devíti nominacích, včetně nominací na nejlepší režie a film. Inu, povedená rodinka..