
Už úvod se Scorsesemu nehorázně vyvedl. Píše se rok 1954, USA se vzpamatovává z následků druhé světové války a dva federálové se plaví na trajektu směr psychiatrická léčebna Ashecliffe. Dunivá, nepříjemně kovová hudba (spíše zvuky). Mlha, prázdno, oceán kam oko dohlédne. Obrovská bouře na obzoru. Neskutečně působivý úvod navozující už od samého počátku atmosféru odtrženého kusu země, samoty a beznaděje. Divák prostě ví, že tady vám nikdo nepomůže, odsud zkrátka není úniku. Přesně ve stylu Kubrickova Osvícení, kterému tak vzdává Scorsese nepokrytě velký hold.
Po doplutí na ostrov a krátkém představení personálu léčebny už divák samozřejmě (název filmu - Prokletý ostrov) začíná tušit, že všechno nebude úplně v pořádku. Leonardo DiCaprio je v roli federála Teddyho Danielse výtečný a člověk jen očekává, kdy se něco zvrtne. Divák je v neustálém napětí a to vydrží až do samého konce, kdy jsem opravdu přestal vnímat čas.
Martin Scorsese natočil velký film. Alibisticky neutíká k atrakcím typu - zobrazím co nejvíc šílených chovanců ústavu nebo krutost bachařů - kdepak. Marty míří výš. Ač je ve filmu plno snových sekvencí, Scorsese přehledně a chytře vypráví. Nebalamutí diváka, dává mu dostatek prostoru pro přemýšlení. Divák odkrývá pointu s ním, a to je prostě skvělé. Je opravdu zarážející, jak zábavný, současný, avšak staromilsky poctivý snímek dokázal mistr natočit v tak požehnaném věku. Nejlepší snímek jaký jsem tento rok viděl a troufám si tvrdit i uvidím. TOHLE už se zkrátka netočí. Já tleskám. Shutter Island je důvod
proč miluji film jako takový.
Doporučuje 5/5 Koblihožroutů
Žádné komentáře:
Okomentovat