Vlkodlak - legenda znovu ožívá

Lawrence Talbot neprožil zrovna nejšťastnější děství. Po šoku utrpěném díky matčině sebevraždě byl nucen opustit v útlém věku rodné panství Blackmoore a nějaký čas dokonce pobývat v léčebně pro duševně choré. Nakonec se ale dokázal postavit na vlastní nohy a stát se divadelním hercem v Londýně. Štěstěna bývá ale vrtkavá a Lawrence obdrží zprávu, která ho donutí k návratu na venkovské panství. Jeho bratr je totiž pohřešován a každá pomocná ruka příjde vhod. Když Lawrence dorazí do Blackmoore, dozvídá se od svého otce nešťastnou novinu - bratrovo tělo bylo nalezeno znetvořené po brutálním útoku tajemného tvora. Další noci je Lawrence onou stvůrou ošklivě napaden, avšak jeho rána na krku se hojí až podezřele rychle. Vesničané začínají propadat hysterii a do města navíc přijíždí inspektor Scotland Yardu Aberline. Na zázračně zahojeného Lawrence padá podezření vesničanů a v panství Blackmoore ožívá dávné prokletí. Když je měsíc v úplňku...

Trailer Vlkodlaka vypadal skutečně nabušeně. Ospalé viktoriánské panství utápějící se v mlze, pověrčiví vesničané, tradiční pojetí, vybrané obsazení. Hororovému fandovi aby snad začalo zase bít zatuchlé srdce. Že by po New Moon přišlo takto starosvětské osvěžení? Jediným strašákem bylo jméno režiséra. Joe Johnston rozhodně není kdovíjaký umělec. Jurský Park 3 nebo Ohnivý oceán nejsou vyloženě špatné snímky, ale o žádné klenoty se nejedná. Jak tedy dopadl návrat legendy v rukou zapáleného řemeslníka? Na rovinu - vůbec ne špatně.

Vlkodlak začíná naprosto skvostně. Viktoriánské zástavby, temná blata, rodinné prokletí, řádící bestie. Všechno funguje jak má. Atmosféra venkovského panství je nakažlivá a akce se pořád drží ve střídmějším duchu, což je chválihodné. Herci padnou do svých rolí jak ulití. Benicio Del Toro byl skvělou volbou a vtiskl Talbotovi života kolik mohl. Emily Blunt je typově přesná kráska a Anthony Hopkins démonický od prvního záběru. Hugo Weaving je v roli inspektora Scotland Yardu možná trochu legrační, ale mě nijak dojem nekazil. Dokud se příběh odehrává na venkově, šlape všechno jako hodinky. Sice se na nich ručička žene dopředu místy příliš rychle, některé scény by snesly delší stopáž, ale nebudu hnidopich, základ vybudován na jedničku.

Dobře promazaný stroj se zadrhává, jakmile se děj přesune do Londýna. Scéna v sympóziu psychiatrické léčebny je sice působivá, ale zbytek už nefunguje tak jak má. CGI Londýn je už ohranou záležitostí, tempo začíná kolísat a do té doby tajemná atmosféra dostává ránu v podobě chlupáče před kamerou. Monstrum, které se v záběru vždy jen mihlo divák vidí v celé své kráse (hnusu) a tajemno je fuč. Předvídatelný příběh pak dostane navíc pár facek od logiky a člověk se ani nenaděje - sálem zní Elfmanova hudba na pozadí závěrečných titulků.

Na první pohled víc záporů, než-li kladů. Co ale naplat, když se po celou stopáž bavíte a i přes nadbytečné CGI atrakce cítíte příchuť tradičních hororů dob dávno zapomenutých. Přistihnete se, jak si nehorázně užíváte tradiční příběh o vlkodlakovi a rochníte si blahem. Kdepak, tohle není jen tak nějaké řemeslo. Je to řemeslo podané s velkou snahou a vztahem k látce. A to je sakra cítit.

p.s. Ten závěrečný dovětek ala "Je větší zvíře člověk nebo monstrum" byl skutečně dementní, nejspíš úřadoval nějaký osvícený producent nebo dostal Johnston po náročném natáčení od studia poukázku na lobotomii, protože jinak si to nedovedu vysvětlit.

Doporučují 4/5 Koblihožroutů